Nacházíte se zde: Úvod » Prevence vzniku onemocnění

Prevence vzniku onemocnění

Vlivy, které mohou způsobit propuknutí schizofrenie, jsou jednak biologické, jednak psychosociální. Mezi biologické faktory patří především dědičnost, dále virové onemocnění budoucí matky v průběhu těhotenství a porodní komplikace (zejména přidušení při porodu).

Mezi psychosociální faktory patří emoční klima v základní rodině, především do dvou let věku dítěte, vztahy a postavení jedince ve škole a v dalších kolektivech. „Lze tedy shrnout, že schizofrenie je komplexní onemocnění, které vzniká nešťastnou souhrou mnoha faktorů. Důležitou roli zde hrají genetika, porodní komplikace, infekční onemocnění matky v průběhu těhotenství. Hodně záleží na tom, s jakými okolnostmi se člověk setká v raném dětství a v dospívání, do jakého psychologického prostředí se narodí, jak funguje základní rodina, jaké tam panují vztahy. Schizofrenie tedy nemá jedinou jasně pojmenovatelnou příčinu. Vzniká společným působením výše zmíněných biologických a psychosociálních faktorů. Teprve když se za určité stresové situace (například rozchod s partnerem) složí do jakési nešťastné mozaiky, vznikne onemocnění.“

Zdroj: Martin Jarolímek: O lidech, kteří onemocněli schizofrenií, Praha 2005.

 

Přestože existuje řada teorií vzniku schizofrenie – virová, imunologická, rodinná, genetická a biochemická – ani u jedné z nich nebyl prokázán jednoznačný a zásadní vliv na vznik této nemoci. Vzniku schizofrenie nelze tedy zabránit nějakým jednoduchým „očkováním“. Vzhledem k celé řadě faktorů, které se na vzniku tohoto onemocnění podílejí, spočívá prvence především v informování veřejnosti o charakteru onemocnění psychózou a varovných příznacích, které propuknutí psychotické ataky ohlašují.

 

 

Informování veřejnosti                                                      

 

S vážným duševním onemocněním se ve svém životě potkávají nejméně tři procenta populace. Schizofrenní psychózu přitom má 1 až 1,5 procenta lidí. Je proto velmi důležité, aby pokud možno celá společnost věděla, jak se vážné duševní onemocnění projevuje. Psychóza může postihnout u každého z nás. Základní informace potřebují hlavně rodiny s dětmi. Schizofrenie, která je nejzávažnějším duševním onemocněním, totiž obvykle propuká v období puberty.

 

Veřejnost má o schizofrenii a o lidech, kteří se s touto nemocí potýkají, bohužel velmi nepřesné a mnohdy zkreslené informace. Senzacechtivé zveřejňování tragických případů bez nabídky relevantních souvislostí vytváří zkreslený mediální obraz „vraždících schizofreniků,“ který velmi poškozuje každého z více než stovky tisíc lidí s vážným duševním onemocněním žijících České republice. Lidé trpící touto nemocí jsou stigmatizováni, jejich rodiny se bojí přiznat, že mají nemocného syna či dceru. V očích sousedky, která sleduje běžná média, by se pak mohl tichý, naprosto neagresivní jedinec, který pravidelně bere léky a je unavenější kvůli jejich vedlejším účinkům, jevit jako nebezpečný šílenec, který ji může na potkání zabít.

Většina lidí se dozvídá pouze o případech agresivního chování schizofreniků.  Ve skutečnosti se lidé, kteří onemocněli schizofrenií, chovají po většinu svého života zcela normálně. U většiny nemocných se bludy a halucinace, které jsou nejčastějším důvodem agrese, projevují pouze v akutní fázi onemocnění a při adekvátní léčbě po krátké době ustupují. Časem zmizí úplně nebo se s nimi nemocný člověk naučí žít, aniž by mu překážely v běžném fungování.

 

Schizofrenie je považována za nevyléčitelné onemocnění a schizofrenici za „nebezpečné blázny“.  Je proto velmi důležité informovat veřejnost o skutečné povaze psychotického onemocnění. Objektivní informace o tom, jak psychotické onemocnění vzniká a jak se projevuje, jsou důležité pro včasné rozpoznání počínající psychotické krize a zahájení léčení. Ujištění o možnostech komplexní léčby a úzdravy snímá z psychiatrických pacientů stigma celoživotního onemocnění, brání depresivním propadům a pocitům beznaděje. Edukace  (vyvrácení předsudků a pověr spojovaných se schizofrenií) je velmi důležitá i pro rodinné příslušníky. Usnadňuje jim vyrovnání s novou situací, dává realistickou perspektivu na vyléčení a pomáhá jim najít přiměřený postoj k k nemocnému a jeho zdravotním potížím.

 

Edukace učitelů, dětských a praktických lékařů            

V dětství se objevují všechny duševní poruchy – od depresí až po psychózy – byť naštěstí některé z nich vzácně.  Možnost, že dítě onemocnění schizofrenií, se prudce zvyšuje kolem čtrnáctého roku života. Je známo, že první příznaky schizofrenie se u 60 až 70 procent pacientů projeví do 16 až 17 let. Učitelé na základních a středních školách, kteří vídají své žáky téměř každý den a mají příležitost pozorovat a srovnávat jejich chování, mohou velmi přispět k včasnému odhalení počínající psychické poruchy.

 

 Aby mohli plnit tuto roli, potřebují relevantní a přehledné informace o problémech a potřebách dětí trpících některou ze závažných psychických poruch. Znalost varovných příznaků a schopnost odlišit je od projevů pubertálního chování nebo chování ovlivněného užíváním marihuany, je důležitá zvláště u nejzávažnějšího psychotického onemocnění – schizofrenie.

 

Podobnou preventivní mají i praktičtí lékař, jako pro děti a dorost, tak pro dospělé. Pro psychiatrické pacienty však platí, že lékařskou péči příliš často nevyhledávají. To nejdůležitější, co je nejvíc zaměstnává, se odehrává v jejich hlavách. Péči o své tělesného zdraví často zanedbávají, navzdory skutečnosti, že spousta schizofreniků má další závažné zdravotní problémy. Pokud se tedy v ordinaci praktického lékaře přesto objeví, je to poměrně vzácná příležitost k navázání kontaktu a k poskytnutí či zprostředkování komplexnější péče. Praktický lékař může být pro pacienta a jeho rodinu dobrým průvodcem a informátorem o možnostech následné léčby a využívání dalších služeb.

 

Práce s rodinami      

 

Dušení nemoc znamená obrovskou zátěž pro celou rodinu. Aby rodina situaci zvládla a mohla svému nemocnému příslušníkovi poskytnout potřebnou pomoc a zázemí, musí se v krátké době vyrovnat s množstvím problémů, obdobně jako sám nemocný. Musí se vyrovnat s tím, co se stalo, co tomu řeknou lidi, že onemocnění jejich potomka může znamenat nezbytnost přehodnocení dosavadních plánů a cílů

 

Na začátku léčení by naopak měli rodiče dostat od lékaře co nejoptimističtější informaci. Něco se stalo, mělo to psychotické projevy, ale nevíme, zda se jedná o dlouhodobější nebo jednorázové onemocnění. Je možné, že šlo o přechodnou psychotickou poruchu, která se víckrát neobjeví a vaše dcera bude celý život fungovat docela normálně. I kdyby se nakonec ukázalo, že se jedná o vážnější psychotické onemocnění, u jedné třetiny pacientů dojde k úplnému uzdravení a u další třetiny alespoň k částečné úzdravě, kdy člověk navenek působí normálně, i když podle potřeby bere malé množství léků.

 

Práce s rodinou nebo s jinými blízkými lidmi je neopominutelnou součástí léčby. Jak rodina situaci zvládne je velmi důležité. Každá rodina reaguje trochu jinak, ale většinou se dostaví pocity viny a hanby. Některá se uzavře před světem, vůbec nechce připustit, že by někdo z jejich rodiny mohl onemocnět schizofrenií. Rodinní příslušníci se stáhnou do sociální izolace, a to je to nejhorší, co mohou udělat. Než rodina situaci nějak vstřebá, uplyne nejméně rok. V obtížnějších případech je nutná pomoc odborníků například formou rodinné terapie.

 

S nálepkou schizofrenika a ztrátou perspektivy normálního osobního života (studijního, pracovního, rodinného) se nesmí smířit!  Zvlášť ne v době, kdy nemocnému člověku není ještě ani dvacet. Schizofrenie není rakovina v posledním stadiu. Pokud se rodina smíří s představou, že jejich nemocný syn nebo dcera nebude plnohodnotně žít, ale jen přežívat jako chronický psychiatrický pacient, je to velmi špatné. Rodiče se v žádném případě nesmí smířit s tím, že jejich dítě nikdy nebude samostatně fungovat, že nikdy nebude pracovat, mít své vlastní zájmy, přátele a vztahy. Jestliže takovou vizi přijmou, velmi pravděpodobně se také naplní. 

 

Zdroj: připravovaná publikace MUDr. Martina Jarolímka

 

Co lze poradit rodinným přísloušníkům

 

  • I přes veškerou vaši snahu se symptomy mohou zhoršovat nebo zlepšovat. Buďte na to připraveni. Onemocnění může být periodické, s obdobími zlepšení a propadů, a to zcela nezávisle na vaši snaze či nadějích.
  • Pokud cítíte neúměrně mnoho zklamání a vyčerpání, dáváte ze sebe příliš. Stáhněte se na chvíli, uvědomte si, že i vy sami máte své potřeby, koníčky apod. Ošetřete v té chvíli hlavně sami sebe!
  • Není dobré, když se jako členové rodiny beze zbytku obětujete. Sami máte své potřeby a touhy. Pokud se nedokážete postarat o sebe, stěží můžete poskytnout pomoc ostatním.
  • Oddělte člověka od jeho nemoci. Milujte člověka, i když jeho nemoc nenávidíte.
  • Nikdo z rodiny nemá na vzniku onemocnění vinu!
  • Díky duševní nemoci v rodině mohou být ovlivněny vztahy mezi ostatními členy. Je zákonité, že k přijetí nemoci dojde až po období popření nemoci, zármutku a hněvu. Někteří členové rodiny mohou setrvávat dlouhodobě v jednom z těchto stadií. Respektujte tento fakt a vyhledejte tedy někoho jiného, komu se můžete svěřit. Přijetí nemoci všemi zúčastněnými může pomoci, není ale naprosto nezbytné.
  • Přijměte skutečnost, že pacient mnoho věcí, které dříve zvládal, nyní prostě nezvládne.
  • Nalézejte rovnováhu mezi „nezatěžovat vůbec“ a „zatěžovat příliš“. To, že jsou možnosti pacienta omezeny, ještě neznamená, že od něho nebudeme nic očekávat. Motivujte, ale nezvyšujte stresovou zátěž. Návštěvy, výlety a podobné aktivity jsou v pořádku, ale pouze tehdy, pokud váš blízký o ně má zájem a je schopen přijatelně fungovat. Vždy se o všem demokraticky dohodněte. Míru zátěže lze zjistit mnohdy až pokusem a omylem.
  • Komunikujte v rodině jasně a srozumitelně. Buďte upřímní.
  • Není dobré být vůči nemocnému přemrštěně citově angažovaný, je třeba poskytnout mu psychologický a fyzický prostor. Držte na uzdě kritické postoje či naopak přílišné nadšení ve vztahu k nemocnému.
  • Respektujte neobvyklé, ale neohrožující chování. Přijměte v mnoha ohledech strategii „klidné nezúčastněnosti“, snažte se nevěnovat pozornost detailům v chování nemocného.
  • Snažte se rozpoznávat chvíle, kdy má nemocný touhu po větší nezávislosti, nebo kdy naopak potřebuje více pomoci.
  • Žádejte lékaře o sdělení diagnózy a její vysvětlení. Máte právo být informováni. Snažte se dozvědět co nejvíce o nemoci, studujte. Vyhledejte svépomocné aktivity, rodiny s podobnými problémy. Vyhledávejte možnosti zúčastnit se nabízených komunitních programů (chráněné dílny, stacionář, chráněná práce).
  • Buďte aktivní!

Podpořeno grantem z Norska
Supported by grant from Norway

 

Máte dotaz či potřebujete informaci?

Sečtěte a zaokrouhlete (23.9 + 2.6) *

* Údaje označené hvězdičkou a tučně jsou povinné.

Psychiatrická nemocnice Bohnice
Ústavní 91, Praha 8, 181 02
IČ: 00064220, DIČ: CZ00064220
Datová schránka: vkthpk3

Kontaktní údaje
Tel.: +420 284 016 111
Fax: +420 284 016 595
www.bohnice.cz

 
Nahoru