Nacházíte se zde: Úvod » Psychotická onemocnění

Psychotická onemocnění

Psychóza je závažné duševní onemocnění, při kterém dochází k poruše kontaktu s realitou. Nemocný člověk nedokáže jasně rozlišit, co je a co není skutečné. Vnímá a myslí jinak, než lidé v jeho okolí. Změny myšlení, vnímání a cítění jsou do té míry intenzivní, že od základu mění kvalitu duševního života nemocného člověka.

 

Psychózy lze rozdělit do tří základních skupin:

  • Organické psychózy (způsobené zjistitelným poškozením mozkové tkáně)
  • Toxické psychózy (způsobené užitém návykových látek jako LSD, THC, amfetaminy apod.) – obvykle odezní poté, co se tělo zbaví návykové látky
  • Funkční psychózy (na počátku je neprovází žádné zjistitelné a typické poškození mozkové tkáně)

Do skupiny funkčních psychóz patří:

  • Schizofrenie
  • Akutní a přechodné polymorfní psychotické poruchy
  • Trvalá porucha s bludy
  • Schizoafektivní porucha
  • Schizotypální poruchy

Zdroj: Psychóza v životě, život v psychóze, Doubek a kol., Praha 2008.

 

I když je skupina psychóz různorodá, dál budeme věnovat pozornost  zejména schizofrenii jako nejzávažnější diagnóze z celé  skupiny.

 

Charakteristika psychotického onemocnění                                

Nejzávažnějším psychotickým onemocněním je schizofrenie. Projevuje se především bludy, halucinacemi, zvláštním (bizardním) chováním, rozbouřenými emocemi, rozvolněnými asociacemi až inkoherentním myšlením (tzv. pozitivní příznaky) nebo naopak chudostí chování a oploštěnými emocemi (negativní příznaky), až katatonními příznaky.

 

Psychiatr MUDr. Petr Příhoda rozlišuje formální a obsahové poruchy myšlení:

  1. Formální (jakým způsobem myslí, patologie, generování myšlenkového procesu)
  2. Obsahové (co si myslí, konkrétní obsahy myšlení, bludy různého typu)

Formální poruchy myšlení

„Reálný svět přestává být pro postiženého srozumitelný. Hranice, tvořená dosavadní zkušeností,  která až dosud formovala jeho Já a oddělovala je od vnějšího světa se rozplývá. Vnitřní prezentace okolního světa dosud pevně ukotvená se stává nejistou, popřípadě mizí. Tím začíná být význam věcí nejasný, popřípadě mnohoznačný, je čím dál tím obtížnější rozlišit podstatné od nepodstatného. Asociace se rozvolňují, vše souvisí se vším, myšlení ztrácí svou logickou kontinuitu, v nejzávažnějším případě se stává zcela nesouvislým (inkoherentním), někdy myšlenky jakoby zmizí. Postižený může pociťovat úzkost, svět mu připadá nečitelný, změněný, vzdálený, hovoříme o psychotické depersonalizaci či derealizaci. Děje se něco, čemu nemocný nerozumí a co nedokáže pojmenovat. Díky pocitu jakési inscenovanosti okolního dění současně s prožitkem naprostého odcizení může mít pacient dojem, že ´jeho myšlení není jeho´.Prožitkem takové ztráty kontroly nad realitou se vytváří úrodný terén pro rozvoj další psychopatologie,“ vysvětluje Petr Příhoda.

 

Zatímco formální poruchy myšlení charakterizují patologii myšlenkového procesu, to, jak nemocný člověk myslí, obsahové poruchy myšlení jsou charakterizovány konkrétními bludnými obsahy myšlení, tím, co si nemocný člověk myslí. Onemocnění se může projevovat

ochuzením duševního života a prožívání, sociálním stažením, přerušením dosavadních mezilidských kontaktů, oploštěním až vyhasnutím emocí, uzavřením se do samoty svého vnitřního světa a celkovým ochuzením projevů chování (symplexní forma). „Ve většině případů však mysl postiženého hledá způsob, jak znovu získat kontrolu nad skutečností. Snaží se situaci nějak ´vysvětlit,´“ uvádí Petr Příhoda. Tak podle něj vznikají bludná vysvětlení, viz níže.

 

Obsahové poruchy myšlení - bludy

Nemocný začne mít třeba podezření, že jeho myšlení ovládá někdo jiný. Na tomto podezření staví dále. Má v hlavě snímač, který čte jeho myšlenky a zároveň je ovládá. Konstruktérem mohou být mimozemské civilizace či tajné služby. Může se přidat pocit, že ostatní lidé o této skutečnosti ví. Na jejich chování hledá nemocný důkazy této hypotézy a vždy je najde. Se světem se něco stalo a on je jediný, kdo o tom není informován. Nebo naopak on jediný to ví.

Z médií slyší narážky na svou osobu, objevují se halucinace, které to potvrzují. Slyší své vlastní myšlenky, hovoří k němu hlasy, má podivné tělesné pocity (např. cítí kameru nebo čip, který má zabudovaný v hlavě). Původcem toho všeho také může být Bůh, který si jej vyvolil ke splnění mesiášského poslání.

 

Důsledkem tohoto jsou pak změny v chování, kdy nemocný svým bludům a halucinacím zcela podléhá a pod jejich vlivem pak jedná. Popis sedí na paranoidní formu onemocnění.

V jiném případě může dojít ke ztrátě schopnosti volních pohybů nebo nemocný dělá pravý opak toho, co se po něm žádá. Z ničeho nic pak může stav přejít v psychomotorický neklid až agresivní raptus. Takovému průběhu odpovídá katatonní forma.

 

Další možné projevy jsou jakousi karikaturou puberty Vyskytuje se u mladých nemocných, kteří jakoby nejsou schopni systematického bludného utřídění. Ti jsou pak plni jalového vzdoru, negativismu, jejich emoce jsou neadekvátní. Jejich psyché řeší onen výše uvedený „základní chaos“ tvorbou nových slov (neologismy), nezvyklých, často hravě působících slovních spojení, povrchním pseudofilozofováním, výstředním chováním a bizardním oblékáním,“ vysvětluje Petr Příhoda.

 

 

Příznaky schizofrenie                                                                    

 

Akutní psychotický stav charakterizuje přítomnost halucinací (většinou sluchových, někdy také zrakových, čichových, chuťových nebo tělesných) a bludů, nejčastěji paranoidních – patří sem perzekuční bludy, megalomanické, hypochondrické nebo například kverulantské (časté stížnosti). Nemocný člověk je přesvědčen, že se něco zvláštního děje, cítí se ohrožen, naplňuje ho úzkost a neklid.

 

Příznaky schizofrenie podle Bleuera:

  1. Základní (tzv. čtyři „A“):
  • Poruchy asociací
  • Poruchy afektivity (je nepřiměřená nebo oploštělá)
  • Ambivalence
  • Autismus (stažení se do vnitřního světa prožívání)
  1. Akcesorní:
  • Poruchy vnímání (halucinace)
  • Bludy
  • Změny chování
  • Proměna osobnosti

Příznaky schizofrenie pro Crowa:

  1. Negativní – deficitní

Znamenají oslabení nebo ztrátu normálních funkcí (oploštělé emoce, neproduktivní, stereotypní myšlení, snížená schopnost iniciovat cílené jednání, pasivita apod.).

  1. Pozitivní - produktivní

Znamenají nadměrné nebo zkreslené vyjádření normálních funkcí (bludy, halucinace, ztráta kontroly nad chováním – katatonní chování).

 

Zdroj: Brožura pro praktické lékaře a ambulantní psychiatry, Petr Příhoda, Centrem pro rozvoj péče o duševní zdraví, Schizofrenní porucha, Praha 2008.

 

 

Typickými schizofrenními příznaky jsou bludy (poruchy myšlení) a halucinace (poruchy vnímání). Jde o tzv. pozitivní příznaky. Podle známé definice je blud nevývratné přesvědčení o něčem, co neodpovídá skutečnosti. Bludné přesvědčení nelze nemocnému člověku vymluvit předložením jakýchkoliv racionálních argumentů. Nemocný člověk může být například nevývratně přesvědčen, že je pronásledován mafií nebo sledován prostřednictví satelitu. Z různých indicií si může vytvořit celý bludný systém, na základě kterého pak jedná, což mu působí další problémy.

 

„Halucinace jsou produktem zkresleného vnímání okolní reality. Vycházejí z rozbouřené a nekontrolovatelné fantazie. Člověk vidí, slyší nebo cítí věci, které nevidí, neslyší a necítí nikdo jiný. Například slyší hlasy, ačkoliv v místnosti nikdo není. Někdy se mu může zdát, že tyto hlasy vycházejí přímo zevnitř hlavy. Jindy člověk věří, že se ho někdo dotýká, přestože je naprosto sám, a není nic, co by to mohlo vysvětlit,“ uvádí psychiatr MUDr. Martin Jarolímek.

 

Vedle pozitivních příznaků se většinou v průběhu onemocnění postupně vyvíjejí méně nápadné, ale hůře léčitelné negativní příznaky. Patří k nim především apatie, ochuzené prožívání vlastního života, nedostatek energie a emocí, nechuť k sociálním kontaktům. Významným příznakem je také hypobulie neboli oslabení vůle, kterou okolí často zaměňuje za lenost či neochotu něco dělat.

 

 

Zhoršení kognitivních funkcí                                                        

Pozitivní příznaky schizofrenie – bludy, halucinace a poruchy chování – jsou nápadnější a většinou nemocného člověka daleko víc stresují, než negativní příznaky, které se projevují ztrátou energie (zájmů, plánů, cílů) a ochuzením citového prožívání. Pozitivní příznaky se však objevují epizodicky a lze je snadněji léčit užíváním léků i psychoterapeuticky. Negativní příznaky se většinou vyvíjejí během delší doby a jsou prozatím hůře léčitelné. S negativními příznaky navíc souvisejí také poruchy kognitivních (poznávacích) funkcí, díky nimž poznáváme okolní svět a řídíme své jednání.

 

„Z kognitivních funkcí bývají nejčastěji postiženy pozornost, paměť a učení a tzv. exekutivní (řídící) funkce. Jejich poruchy vedou k tzv. kognitivnímu deficitu. Ten má za následek selhávání v každodenních činnostech, v práci, při studiu i v kontaktu s ostatními lidmi, v běžných situacích. Nemocný se nedokáže soustředit, odlišit podstatné od nepodstatného, pochopit informace a dále je zpracovávat. Má obtíže naplánovat si činnost nebo ji uskutečnit, řešit problémy.“

Zdroj: Léčíme se s psychózou, Praško a kol., Praha 2005.      

 

 

Zhoršení sociálních dovedností      

Pro návrat do běžného života bývá oslabení kognitivních funkcí spolu s vedlejšími účinky léků a negativními příznaky onemocnění, obtížněji řešitelným problémem, než nebezpečí nového propuknutí akutní fáze onemocnění. Každodenní zátěž, kterou důsledky onemocnění přinášejí, se promítá do zhoršení sociálních dovedností. Nejistota v kontaktech s jinými lidmi vyvolává v lidech s psychotickým onemocněním stres, a ten může vést ke zhoršení jejich zdravotního stavu.

 

Sociální dovednosti slouží každému z nás k řešení nejrůznějších rozhodovacích situací, k navazování vztahů, k zvládání mezilidských problémů a konfliktů. Základní sociální dovedností díky nimž vycházíme s jinými lidmi, máme přátele, partnery, zájmy, koníčky, společenské postavení, atd., jsou pro dospělé zdravé lidi zdánlivě samozřejmé. Člověk otřesený prožitkem psychózy se jim však často musí znovu učit. „Jde třeba o schopnost zahájit konverzaci, nesouhlasit s názorem jiného člověka, ´utéci´ z příliš stresující situace, pozvat blízkou osobu ´na rande´, odmítnout alkohol, atd. Jde nejen o to, jak mluvíme (co sdělujeme, jakou má náš hlas intonaci a sílu), ale i o to, jak se u toho tváříme, stojíme, gestikulujeme. Některé společenské interakce jsou složité a musíme při nich zpracovávat všechny informace najednou. To může představovat pro nemocné zátěž. Důsledkem může být selhávání v běžné každodenní komunikaci a následné prohlubování sociální izolace.“

 

Základní sociální dovednosti, které lze procvičovat:

  • dovednosti správně vnímat a porozumět,
  • sdělování pozitivních informací (pochvala, ocenění)
  • zahájení, udržování a ukončení krátkého rozhovoru,
  • projevení negativní emoce přiměřeným způsobem,
  • sebeprosazení (obhájení vlastních práv, odmítnutí neoprávněných požadavků)
  • dovednost najít kompromisní řešení,
  • nácvik řešení konkrétních problémů jednotlivých pacientů v jejich současném životě.

Zdroj: Léčíme se s psychózou, Praško a kol., Praha 2005.

                                  

Potřeba psychiatrické rehabilitace                                   

„Psychiatrická rehabilitace má pomoci lidem s psychiatrickým postižením k tomu, aby mohli zvýšit svojí schopnost fungovat tak, aby byli úspěšní a spokojeni v prostředí, které si vybrali k životu, s co nejmenší mírou trvalé profesionální podpory“ (Anthony a kol., 2002, str.101). Psychiatrická rehabilitace napomáhá člověku s vážným duševním onemocněním k co nejúplnějšímu návratu ke spokojenému životu. Je důležitou součástí současné komplexní péče o pacienty s duševními poruchami. „V úzkém sepětí zejména s psychoterapií a socioterapií přispívá u pacientů k obnovení schopností, které byly onemocněním sníženy a tím jim ztížily, ba dokonce znemožnily, se plnohodnotně zapojit do reálného života ve společnosti.“

 

Psychiatrická rehabilitace začíná již během hospitalizace na psychiatrickém oddělení. Je důležitým prvkem procesu úzdravy (recovery). Zahrnuje všechny potřebné kroky na cestě k co nejspokojenějšímu a co nejsamostatnějšímu životu člověka. Proces rehabilitace začíná diagnostickou fází, během níž je třeba zjistit, do jaké míry je klient na rehabilitaci připraven, zda dokáže převzít zodpovědnost za svá rozhodnutí a v případě nedostatečné připravenosti mu poskytnout potřebnou podporu.

 

„Dalším úkolem rehabilitačního pracovníka je navázat s pacientem pracovní alianci a vztah, který je nutnou podmínkou k určení obecného rehabilitačního cíle pacienta (např. nástup do zaměstnání, volba samostatnějšího bydlení ad.). Vychází se z hodnot a zkušeností pacienta, výhod či nevýhod prostředí, které může pojmout jako alternativu k současnému stavu. Je-li již cíl rehabilitace zvolen, následuje funkční vyšetření vzhledem ke zvolenému cíli. Je zapotřebí vypracovat seznam kritických dovedností, které pacient musí zvládnout, aby mohl svého cíle dosáhnout a zjistit, které z dovedností je třeba ještě trénovat a rozvíjet. Kromě dovedností vyšetřujeme rovněž kritické zdroje podpory okolí, které slouží k dosažení cíle.“ Rehabilitační diagnóza zahrnuje popis stávajících dovedností klienta a úroveň současné podpory okolí v určité životní oblasti – bydlení, vzdělávání se, práce a volný čas.

 

Zdroj: Ondřej Pěč, Psychiatrická rehabilitace a komunitní péče o duševně nemocné, Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví, Praha 2008.

 

 

Potřeba návratu k životním rolím

Schizofrenie narušuje fungování člověka v mnoha rovinách – sociální, pracovní, vztahové – jak vůči rodičům, tak vůči svým vrstevníkům, včetně intimní partnerské oblasti. Duševně nemocní proto potřebují komplexní péči. Jde také o pomoc v oblasti pracovní, sociální, vztahové. V průběhu uzdravování postupně klesá význam podávání léků, naopak stoupá význam individuální a skupinové psychoterapie a dalších forem psychosociální rehabilitace. Jde například o nácvik kognitivních funkcí, zlepšení koncentrace, pozornosti, paměti, orientace v novém prostředí a dalších schopností, které byly psychózou a působením léků výrazně oslabeny.

                                              

Lidé, kteří prošli vážným duševním onemocněním, mají stejné potřeby jako všichni ostatní lidé, jen jejich naplňování je pro ně obtížnější. Pro svou plachost, hypersenzitivitu a následnou fragilitu nedokážou lidé s duševním onemocněním vyhledávat ani ostatní aktivity, kde by byli v kontaktu se svými vrstevníky. Často nerozvíjejí žádné koníčky a volný čas tráví sami doma. Pro zpomalený psychosexuální rozvoj nemají tak intenzivní potřeby jako ostatní lidé v jejich věku, ačkoliv stojí o partnerský vztah, stejně jako jejich vrstevníci. Obava ze zranění od okolních lidí může být tak silná, že přerůstá v paranoiditu, což je vede k ještě větší sociální izolaci. Nemohoucnost najít si partnera ještě více nahlodává již tak dosti otřesené sebevědomí. Diagnóza a léky ještě víc zpomalují jejich psychosociální a sexuální vývoj. Dostali černou nálepku schizofrenik, schizofrenička a dostali psychofarmaka, která často způsobují poruchy sexuálních funkcí.

 

Pro každého z nás představuje seznamování se s novými lidmi nějakou míru zátěže. Navázání partnerského vztahu je pochopitelně daleko náročnější, než běžná komunikace. Lidé s duševním onemocněním v tomto momentě selhávají. Predispozice k duševnímu onemocnění (nebo již vyjádřené duševní onemocnění) značně snižuje jejich schopnost dobře chápat kontext situace a jasně komunikovat. Nahromaděné potíže tak navázání vztahu výrazně komplikují nebo přímo znemožňují. Přitom touží po partnerském životě a je obecně známo, že naplnění těchto potřeb zvyšuje kvalitu jejich života a ta vede k lepší stabilizaci jejich psychické rovnováhy! Otázka zní, jak je jim možno v této svízelné situaci pomoci.

 

Vylepšování komunikačních dovedností a získání schopnosti navázat a udržet si partnerský vztah spadá do sociální rehabilitace. Pro duševně nemocného člověka to bývá velmi obtížný úkol, i když prošel komplexní léčbou a jeho kognitivní funkce se vracejí k normálu. Než se začne připravovat na navazování partnerských vztahů, měl by projít individuální a skupinovou terapií, které mu pomohou vnitřně zpracovat, co se s ním vlastně stalo. Člověk, který je stále ve víru halucinací a bludů, neuvažuje o partnerských vztazích. Nácviku komunikačních dovedností se ale mohou účastnit i lidé, kteří nejsou ještě zcela uzdraveni a mají třeba zbytkové halucinace. Důležité je, že mají chuť se s někým seznámit. Mít aspoň kamarády, patřit do nějaké party, mít partnerku nebo partnera a případně i založit rodinu.

 

Zdroj: připravovaná publikace MUDr. Martina Jarolímka

Podpořeno grantem z Norska
Supported by grant from Norway

 

Máte dotaz či potřebujete informaci?

Sečtěte a zaokrouhlete (41.3 + 33.4) *

* Údaje označené hvězdičkou a tučně jsou povinné.

Psychiatrická nemocnice Bohnice
Ústavní 91, Praha 8, 181 02
IČ: 00064220, DIČ: CZ00064220
Datová schránka: vkthpk3

Kontaktní údaje
Tel.: +420 284 016 111
Fax: +420 284 016 595
www.bohnice.cz

 
Nahoru