Nacházíte se zde: Úvod » Úzdrava Recovery

Úzdrava Recovery

Zotavení

Dominujícím principem poskytování péče závažně duševně nemocným ve vyspělých zemích je princip úzdravy. Nejpoužívanější definice úzdravy je „hluboce osobní a jedinečný proces změny postojů, hodnot, pocitů, cílů, dovedností a rolí. Je to způsob života, který je uspokojující, nadějný, přínosný, a to dokonce i s omezeními, která nemoc přináší. Uzdravení zahrnuje rozvoj nového smyslu a účelu v životě, jak se člověk vymaňuje z katastrofických dopadů duševní nemoci.“ (Anthony, 1993). „Úzdrava je stav, kdy má nemocný pouze běžné, každodenní starosti“ (neznámý autor). Ustupuje se tedy od poskytování péče v rámci medicínského modelu, kde převažuje zaměření na nemoc, deficit, diagnózu, deskriptivní psychopatologii. Péče je poskytována profesionály s expertní znalostí farmakoterapie a důraz je kladen na poskytování podpory a spolupráce nemocných. Přístup zaměřený na úzdravu vyvěrá z naděje, že je možné žít kvalitní život i přes fakt duševního (či jiného) onemocnění, do značné míry je řízen samotným nemocným, je striktně individualizovaný, ukazuje respekt k nemocnému a posiluje jeho vlastní odpovědnost. V procesu úzdravy se posilují vztahy, sociální vazby daného nemocného a jeho začlenění do komunity. Jde o proces holistický, nelineární, respektující individuální rychlost postupu úzdravy a vliv životních okolností. Důležitým aspektem je to, že je podporován rodinou, přáteli a osobami se zkušeností duševního onemocnění (peer support), v neposlední řadě pracuje s traumatem a je uplatnitelný nezávisle na věku, onemocnění. Proces úzdravy probíhá v určitých fázích, které je nutné respektovat: ve fázi stabilizační je cílem získání kontroly nad projevy onemocnění po překonání krize, ve fázi reorientační pak je nutné zpracování prožité zkušenosti a hledání nové perspektivy, znovuzískání pocitu identity a hledání smyslu a ve fázi reintegrační pak dochází k postupnému zotavení ve funkčních rolích, posílení silných stránek a začlenění do běžného života v co nejvyšší míře. Empowerment (posílení, zapojení, zmocňování) Každý se setkává s překážkami na cestě k zotavení se z jakéhokoliv, i duševního onemocnění. Projevy onemocnění, ztráta rolí, finanční obtíže, narušení vztahů s rodinou a přáteli jsou faktory, na které je nutné se zaměřit, vnímat je jako problémy, které je nutné řešit. Člověk je ale více, než jen souhrn problémů a potíží. Toto někdy, zvláště v ústavní léčbě, vede k tomu, že jsou nemocní na základě hodnocení tíže jejich psychopatologie rozdělováni na ty, kteří mají větší šanci v léčbě uspět a na ty, jejichž perspektiva není tak pozitivní. Zaměření se na psychopatologii a ztrátu funkčnosti tento pohled posiluje. Celostní pohled také tyto aspekty vnímá, dává je však do kontextu schopností a snaží se, aby celé perspektivě léčby nedominovaly.

 

Empowerment

je proces posilování schopností nemocného k získání kontroly nad projevy své nemoci, situace do které se dostal. Toto znovuzískání kontroly je založeno na vtahování nemocného do rozhodování o svých krocích, volené léčbě a stále větší autonomii. Takovýto přístup musí být nesen pozitivními hodnotami, propojení se svou přirozenou sociální sítí a na osvojení dovedností, pocitu zdraví tak, aby byl nemocnými přijímán. Každý člověk má mnoho oblastí a dovedností, tyto osobní silné stránky jsou úzce spjaty s pocitem sebedůvěry, a subjektivně vnímanou kvalitou života. Proces duševního onemocnění často vede k zásadnímu snížení důvěry ve vlastní schopnosti, síla já bývá zásadně oslabena a je tedy k jejímu posílení nutné stavět na zachovalých dovednostech a silných stránkách. Někdy se hovoří o klíčových kvalitách, které každého z nás určují, tyto jsou bezpochyby strenghts samy o sobě. Každý má své přání, aspirace, touhy. Je pravdou, že přání, sny jsou silné motivační zdroje, které vedou k naší ochotě investovat čas a energii do určité činnosti. Naše přirozená nadání, životní zkušeností, ať již jdou spirituálního, náboženského nebo sportovního druhu, lze využít k tomu, abychom je využili v procesu zotavení, v znovunacházení silných stránek a překonávání obtíží spojených s duševním onemocněním.

 

Přítomnost

Duševní onemocnění vede k narušení přirozené vztahovosti. V kontextu práce pracovníků v pomáhajících profesích je budování terapeutického vztahu základní dovedností. Vnímat nemocné jako lidské bytosti, nikoliv jako diagnózy nebo symptomy, je nezbytným předpokladem. Toto je založeno na předpokladu, že každý člověk, tedy i duševně nemocný, má právo vést běžný život a zaslouží si k tomu dostatečnou podporu, každý je hodnotný a přínosný bez ohledu na to, jak závažnou poruchou trpí nebo co pod vlivem duševního onemocnění spáchal. Imperativem je, že každý člověk je schopný činit svá vlastní rozhodnutí ohledně záležitostí, které se ho týkají. Náš systém poskytování péče v lůžkových zařízeních často vede ke střídání ošetřujících lékařů, sestry se střídají na směnách, další personál není trvale dostupný. Prostor pro navázání terapeutického vztahu je limitovaný. Cílem je tedy podpora individualizované péče tak, aby nemocný mohl získat důvěru ke své klíčové osobě. Teprve poté se v důvěrném rámci vztahu otevírá prostor pro otevření důležitých otázek, umožní se „spolupráce“. Rehabilitační proces optimálně probíhá v triadické spolupráci klient-profesionál-rodina.

Podpořeno grantem z Norska
Supported by grant from Norway

 

Máte dotaz či potřebujete informaci?

Sečtěte a zaokrouhlete (41.6 + 10.0) *

* Údaje označené hvězdičkou a tučně jsou povinné.

Psychiatrická nemocnice Bohnice
Ústavní 91, Praha 8, 181 02
IČ: 00064220, DIČ: CZ00064220
Datová schránka: vkthpk3

Kontaktní údaje
Tel.: +420 284 016 111
Fax: +420 284 016 595
www.bohnice.cz

 
Nahoru